Trpělivý? Em..

Nevím jak vy, ale já jsem ten typ člověka, který někdy prostě nedokáže být trpělivý. 

Ať se snažím, jak se snažím, někdy mi to jednoduše nejde. 

Jsem člověk, který věří, že jednou potká tu pravou. Tohle je ale jedna z věcí, ve kterých moc trpělivý, ačkoliv bych chtěl, být neumím. Často mě to svádí mít depku a cítit se osamělý, nedokážu se mnohdy soustředit na nic jiného, než kdy už konečně přijde, protože je už 6 hodin večer a ona pořád nikde. 

Takhle to, věřím, má spousta lidí. Je to "normální," ale kdybychom v takových věcech byli více trpěliví, určitě by se nám žilo lépe. 

Namísto otázek "kdy už přijde?" bychom měli jistotu, že "přijde v ten pravý čas" a mohli bychom se tak soustředit třeba na to, abychom se formovali do toho člověka, kterým chceme být.

Jestli čekáte, že vám dám nějakou radu, jak být více trpělivý, tak vás dnes asi zklamu. 

Naučit se být trpělivý je běh na dlouhou trať a chce to čas a paradoxně i trpělivost. 

Nicméně jestli vás mohu o něco poprosit - nepřestávejte se snažit o trpělivost. Ty nejkrásnější věci ne nadarmo většinou přicházejí, když to nejméně čekáme. 

Použiji další paradox a řeknu, že když to nečekáme, znamená to, že trpělivě čekáme, až se to stane. 

A tehdy .. se to stane!!